NELEGITIMNÍ OVLIVŇOVÁNÍ A JAK HO ROZPOZNAT

1. Nelegitimní ovlivňování a jak ho rozpoznat

Nelegitimní ovlivňování je nežádoucí působení na lidi, rozhodování, či procesy. Jedná se o zastřešující pojem, který zahrnuje jak vlivové působení cizí moci (někdy též označované jako zahraniční vměšování), tak i kriminální (např. korupční) jednání a nežádoucí lobbování. Obvykle jde o aktivity, které jsou skryté, klamavé, vynucující či korupční. Útočník (cizí moc, korupčník, lobbista postupující v rozporu se zákonem, případně obecně uznávanými společenskými etickými pravidly) je vykonává sám anebo prostřednictvím třetí strany. Tyto aktivity ohrožují či poškozují bezpečnostní zájmy ČR a jejích občanů.

Původce nelegitimního ovlivňování, ať již působí přímo nebo prostřednictvím třetí osoby, se všemi dostupnými prostředky snaží o prosazení svých zájmů, a to tak, že svým aktivním jednáním zasahuje do zájmů někoho jiného (cíle nelegitimního ovlivňování). K prosazování svých zájmů se snaží volit co možná nejjednodušší cestu.

2. Co jsou citlivé informace

Citlivé informace zahrnují širokou paletu informací, které jsou svojí povahou interní. V mnoha případech se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti, ať již např. podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, anebo podle zákonů jiných (např. § 31 odst. 1 a 2 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, § 50 odst. 1 a 2 věta druhá zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, § 15 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, § 16 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě a dalších). Pojem citlivé informace je také nutno chápat ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Za citlivé lze považovat:

3. Týká se nelegitimní ovlivňování zaměstnanců státní správy?

Ano, týká. Jako zaměstnanci státní správy máte přístup k celé škále citlivých informací, které mohou být útočníkem zneužity proti chráněným zájmům ČR. Kromě toho někteří z vás mohou ovlivnit důležité procesy či osoby, o což může mít cizí moc zájem.

Řada zaměstnanců má dojem, že jejich práce je pro potenciální útočníky nezajímavá a že nemají přístup k informacím, které by mohly být pro útočníka zajímavé nebo užitečné, anebo že v rámci své rozhodovací pravomoci nemohou ovlivnit nic, co by mohlo mít pro potenciálního útočníka význam. Takové přesvědčení je ale nesprávné, a naopak zvyšuje pravděpodobnost úspěchu útočníka, pokud svoje zájmy zkusí prosazovat právě prostřednictvím takového člověka. Pokud se stane cílem nelegitimního ovlivňování, je velmi pravděpodobné, že varovné signály přehlédne, nebo je bude podceňovat. Riziko nelegitimního ovlivňování výkonu činnosti zaměstnance státní správy v sobě obsahuje i rizika protiprávního nebo korupčního jednání, vytváření klientelistických vazeb apod.

Uvědomte si, že jako zaměstnanci státní správy se můžete stát cílem nelegitimního ovlivňování z následujících důvodů:

V některých případech nemusíte být cílem útočníka přímo Vy sami, ale můžete se stát nástrojem útočníka k ovlivňování někoho jiného, tj. třetí osoby či subjektu.

Právě Váš přístup k procesům, dalším osobám a informacím je to, co Vás činí pro útočníky zajímavým.

Již to, že si uvědomíte, že informace, kterými disponujete, mohou být pro útočníky zajímavé nebo užitečné, lze pokládat za první krok ke zvýšení odolnosti státní správy vůči nelegitimnímu ovlivňování.

4. Jak nelegitimní ovlivňování rozpoznat a jak postupovat

Identifikace jednotlivých forem a metod útoku a způsob obrany proti nim se v zásadě neliší bez ohledu na to, zda je útočníkem zástupce cizí moci, korupčník či lobbista postupující v rozporu se zákony či dobrými mravy. Aktérem útoku je vždy „člověk“, bez ohledu na to, zda jedná ve svůj prospěch či ve prospěch cizí moci. Je tak velmi pravděpodobné, že v absolutní většině případů se útočník, stejně jako každý jiný člověk, dopustí řady větších či menších chyb, kterých si lze všimnout.

Zkušenosti ze zjištěných případů nelegitimního ovlivňování, ať již v ČR nebo v zahraničí, ukazují, že v absolutní většině případů bylo těm, kteří se stali cílem nelegitimního ovlivňování či jejich nejbližšímu okolí, zcela zřejmé, že je „něco špatně“, případně „jinak“, než je v obdobných situacích běžné. Konkrétní příklady uvádíme v dalších kapitolách e-learningu.

Pokud máte pocit, že se děje něco zvláštního, podivného, či se někdo v nějaké situaci chová či jedná neodpovídajícím způsobem, je vhodné informovat svého nadřízeného či bezpečnostního ředitele a konkrétní podezření s ním prodiskutovat. V krajním případě se pak můžete prostřednictvím e-mailu prevence@bis.cz obrátit přímo na Bezpečnostní informační službu (dále jen „BIS“).

5. Je nutné zjišťovat, kdo je útočníkem?

Nehraje roli, zda je útočníkem cizí moc, lobbista či nějaká kriminální skupina snažící se např. korupčními aktivitami přimět Vás či Vašeho kolegu k tomu, abyste nějakým způsobem konali. Důležité je nenechat si informaci o možném probíhajícím pokusu o nelegitimní ovlivňování pro sebe, situaci nahlásit svému nadřízenému či bezpečnostnímu řediteli a řešit ji s nimi.

Pro správné posouzení, zda se jedná či nejedná o nelegitimní ovlivňování, a v kladném případě pro vyhodnocení takové situace je velmi užitečné si zapamatovat co možná největší množství detailů, které by mohly pomoci odpovědět na šest základních otázek: Co? Kdo? Kdy? Kde? Jak? a Proč?

6. Dopady zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

Určitá míra transparentnosti státní správy vůči veřejnosti, včetně povinnosti odpovídat na některé dotazy týkající se její činnosti, je v demokratickém právním státě přirozená a žádoucí. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že i transparentnost má své meze. Řadu z nich stanoví zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, anebo jiné zákony (zpravidla v paragrafech upravujících mlčenlivost). Některá omezení uvádí dokonce i sám zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. 

I když se jedná spíše o ojedinělé případy, je nutné mít na paměti, že ne vždy je dotaz podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veden legitimním zájmem a jeho autorem není aktivní občan, student či novinář, ale subjekt snažící se tento nástroj zneužít. Více se o zneužívání právních předpisů (tzv. lawfare) můžete dočíst níže v kapitole o formách nelegitimního ovlivňování. 

Vždy si proto položte i otázku, zda jde o legitimní dotaz anebo zda nemůže jít o snahu útočníka zjistit touto cestou informace, které může zneužít při prosazování svých nebo cizích zájmů, které jsou v rozporu s bezpečnostními a dalšími chráněnými zájmy ČR. 

I když jsou pravidla možnosti neposkytnout informace omezena zákonem, i tak je správné se nad skutečnými důvody žádosti zamyslet, především jedná-li se o informace citlivé povahy.

7. Tři pilíře odolnosti vůči nelegitimnímu ovlivňování

Základem zvýšení odolnosti vůči nelegitimnímu ovlivňování je uvědomění si, že jeho cílem se může stát každý. Klíčové rovněž je, že každý musí v takové situaci za své jednání přijmout odpovědnost. Tento přístup se netýká jen zaměstnanců státní správy, ale je univerzální a lze jej uplatnit například také na úředníky vyšších samosprávných celků nebo obcí, na akademiky, podnikatele, příslušníky ozbrojených složek, ale i širokou veřejnost. Vychází ze tří základních pilířů.

I. pilíř - Každý je zajímavý

• Každý může disponovat přístupem k určitému množství citlivých informací (nebo rozhodovacích pravomocí). I když se Vám mohou tyto informace zdát na první pohled bezcenné nebo nezajímavé, pro útočníka, ať již se jedná o cizí moc, lobbistu či např. kriminální organizaci, mohou být naopak velmi zajímavé či užitečné. Rozsah těchto citlivých informací (nebo rozhodovacích pravomocí) je velmi široký.

II. pilíř - Každý je zranitelný

• Každý, kdo má přístup k citlivým informacím (nebo má rozhodovací pravomoc), se může stát cílem nelegitimního ovlivňování a zda se tak stane, nezáleží na něm. Toto rozhodnutí je plně na straně útočníka.

III. pilíř - Každý může žádat o pomoc

• Pokud se již někdo stane cílem nelegitimního ovlivňování, má možnost situaci řešit s pomocí dalších osob (přímý nadřízený, pověřený služební funkcionář, případně BIS) a nemusí takové situaci čelit sám.