AKTÉŘI, FÁZE A FORMY NELEGITIMNÍHO OVLIVŇOVÁNÍ

Stránky:	eAkademie
Kurz:	Zvyšování odolnosti vůči nelegitimnímu ovlivňování ve státní správě
Kniha:	AKTÉŘI, FÁZE A FORMY NELEGITIMNÍHO OVLIVŇOVÁNÍ

Vytiskl(a):	Nepřihlášený host
Datum:	pondělí, 26. ledna 2026, 20.37

Obsah

1. Aktéři nelegitimního ovlivňování
2. Fáze nelegitimního ovlivňování
3. Formy nelegitimního ovlivňování

1. Aktéři nelegitimního ovlivňování

Nelegitimního ovlivňování se může dopouštět řada různých aktérů (útočníků). V základní rovině se jedná buď o cizí moc, nebo o soukromý subjekt, který těmito aktivitami prosazuje své vlastní zájmy.

Cizí moc může působit přímo, zpravidla prostřednictvím zpravodajské služby nebo jejích agentů*, anebo prostřednictvím dalších
subjektů – státních, polostátních, neziskových či soukromých – působících v její prospěch.

Soukromý subjekt se také může pomocí nelegitimního ovlivňování snažit prosazovat svůj vlastní, zpravidla ekonomický, ale i ideologický či politický zájem. Tyto typy subjektů tak mohou být přímými aktéry takovéhoto jednání anebo mohou jednat v něčí prospěch. V některých případech se může jednat o kombinaci obou výše popsaných forem.

▶ Zpravodajské služby cizí moci

Působí v souladu s úkoly, které jim byly uloženy jejich zřizovatelem, ať už se jedná o zahraniční vládu nebo jiného představitele moci výkonné či jinou strukturu (např. různí králové, emíři, totalitní vládci). Je důležité si uvědomit, že pravomoci, postavení a postupy zpravodajských služeb se v různých zemích světa mohou výrazně lišit, a to v závislosti na ústavním či politickém systému a jeho uspořádání anebo vztahu k demokratickým hodnotám a vládě práva.

Působení zpravodajských služeb je zpravidla skryté. Jejich důstojníci nebo agenti se snaží oslovit cílové osoby zpravidla pod nějakým krytím, nejčastěji jako obchodníci, podnikatelé, diplomaté, vědci, studenti, novináři, zástupci církví či kulturních organizací anebo i jako turisté . Těchto tzv. krycích legend může být nepřeberné množství a nelze je všechny taxativně vyjmenovat. Příslušník nebo agent zpravodajské služby cizí moci k Vám může přistoupit tzv. pod cizí vlajkou, protože si např. uvědomuje, že spolupráce nebo i jen kontakt s někým z jeho země pro Vás mohou být problematické. Pokud se bude vydávat za osobu z jiné, pro Vás výrazně méně problematické země (např. Rusové jako Ukrajinci, Moldavané, Tádžici, Kazaši apod., Číňané jako Tchajwanci, aj.), budete možná méně ostražití a budete mít větší zájem si dotyčného vyslechnout a navázat spolupráci.

Je také možné, že se dostanete do situace, kdy budete útočníkovi nějak zavázáni za pomoc v nouzi či krizové situaci. Může se k Vám dostat také jako přítel někoho z rodiny nebo Vašich známých.

K prvotnímu kontaktu může dojít prakticky kdekoliv, a to i na velmi nepravděpodobných místech, jako jsou toalety či výtah. S tím, jak se stále větší část našich životů, včetně práce, prolíná i s kyberprostorem, roste i množství případů, kdy je cílová osoba útočníkem poprvé oslovena právě v kyberprostoru a k osobnímu kontaktu dochází až v pozdějších fázích.

V rámci svých aktivit dokáží zpravodajské služby působit kdekoliv na světě. Pokud zpravodajská služba cizí moci cílovou osobu za účelem získání ke spolupráci neosloví na území svého vlastního státu, může tak učinit v zahraničí, a to za podmínek pro ni v daném případě nejvýhodnějších. Může se jednat o stát s dobrými či přátelskými vztahy, stát se slabou vnitřní bezpečností, a pokud to nebude možné, může kontakt realizovat i na území nepřátelského státu.

Pokud se chcete o zpravodajských službách dozvědět více, doporučujeme k přečtení knihu:

Michálek L. a kol., Zpravodajské služby a zpravodajská činnost, Wolters Kluwer, 2021, ISBN: 978-80-7598-725-9

Podrobnější shrnutí k vlivovému působení ze strany Ruské federace a Čínské lidové republiky vůči ČR je dostupné zde a zde.

▶ Nadnárodní společnosti a další korporátní subjekty

Některé subjekty korporátního světa si zřizují svoje zpravodajská oddělení (často jako součást svých bezpečnostních oddělení/struktur), která standardně využívají ke dvěma základním účelům. Jednak k ochraně svých obchodních tajemství, zájmů a informací, jednak k získávání informací o konkurentech a k zajišťování informační podpory pro své podnikání.

Velmi často využívají bývalé policisty a zpravodajské důstojníky a při realizaci svých úkolů se minimálně v některých situacích pohybují již za hranou zákona. Z hlediska osoby, vůči níž jsou takové aktivity vyvíjeny, není zásadní rozdíl mezi tím, zda se stane cílem vlivových aktivit ze strany zpravodajské služby cizí moci, nebo bezpečnostní struktury soukromého subjektu.

Některé komerční subjekty si najímají jiné subjekty, třetí stranu, specializující se na sběr zpravodajských informací, zpravidla bezpečnostní nebo detektivní kancelář, která disponuje požadovanými schopnostmi.

▶ Další subjekty

Různé nevládní organizace, ale i soukromé subjekty se při prosazování svých zájmů budou v některých situacích chovat podobně jako výše uvádění zástupci cizí moci. Ve snaze prosadit svoje zájmy se budou snažit zajistit si komparativní výhody, ať už cestou úplatků, protislužeb, vydírání anebo zneužití informací, které si o Vás zjistí různými de facto zpravodajskými metodami.

* V českém právním řádu bývají označováni jako „osoby jednající ve prospěch“, např. § 6 zák. č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 zák. č. 289/2005, o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.

2. Fáze nelegitimního ovlivňování

Opatření k posilování odolnosti vůči nelegitimnímu ovlivňování vyžadují komplexní, víceoborový a vzájemně provázaný přístup. Jedná se o neustále se vyvíjející jev s dopady na řadu oblastí existence státu včetně ekonomiky, politiky i veřejného života. Nelegitimní ovlivňování se zpravidla neodehrává jako jednorázový incident, ale spíše jako proces, který má svoje fáze a odehrává se buď ve fyzickém světě, anebo v kybernetickém prostoru.

A) Přípravná fáze

Během této fáze útočník zpravidla mapuje zranitelnosti, zjišťuje Vaše slabé a silné stránky a připravuje se na provedení útoku (na realizační fázi). Pro tuto fázi je typické extenzivní využívání informací nacházejících se v otevřených zdrojích (zpravodajské portály, sociální sítě, metadata, mapové portály, …), ale také informací, které již v minulosti útočník nashromáždil a aktuálně se nachází v jeho interní databázi. Někdy útočník využije i sledování osob a věcí, kybernetický útok (např. Vám zašle škodlivý kód, jehož pomocí se pokusí o ovládnutí Vašeho mobilního telefonu, tabletu, počítače či jiného elektronického zařízení). V krajních případech může dojít i k umístění odposlechového zařízení do Vašeho bytu, domu, auta nebo kanceláře.

Cílem přípravné fáze je získat dostatek informací o subjektu zájmu tak, aby byla zajištěna vysoká pravděpodobnost, že bude realizační fáze úspěšná.

B) Realizační fáze

Realizační fáze nelegitimního ovlivňování začíná tehdy, když útočník přikročí k přímému „útoku“, tedy začne vyvíjet konkrétní činnost, jejímž výsledkem je prosazení jeho zájmu. Útočník velmi často využije nějaké příležitosti anebo se o její vytvoření pokusí. Některé z těchto příležitostí mohou být předem dobře známy, například plánovaná demonstrace, volby, příprava a schvalování zákonů, či strategické veřejné zakázky (např. v oblasti obrany, bezpečnosti, kritické infrastruktury), což může usnadnit plánování a přípravu. Jiné jsou méně předvídatelné, například geopolitické nebo humanitární krize, které mohou být využity jako příležitosti pro vlivové operace, jako například během pandemie covid-19.

Realizační fáze se může vyvíjet v průběhu času. Například kampaň k narušení voleb či snaha o narušení prvků kritické infrastruktury může trvat několik měsíců.

C) Adaptační fáze

V adaptační fázi se útočník přizpůsobuje nově vzniklé situaci. Operace nelegitimního ovlivňování mají dynamický charakter, neustále se vyvíjejí a přizpůsobují jednotlivé kroky měnícím se okolnostem. Vznikají tak nové metody a nástroje, které reagují na technologický vývoj i získané zkušenosti a dochází ke stále větší komplexnosti prováděných aktivit, kdy útočník běžně kombinuje své aktivity v online, ale i fyzickém prostředí.

V řadě případů pak dochází i k páchání trestné či přestupkové činnosti. Příkladem jsou mj. pokusy ruských zpravodajských služeb buď napřímo nebo přes různé prostředníky najímat skrze sociální sítě (primárně Telegram) osoby, které jsou ochotné za úplatu provádět zprvu jednoduché protiprávní aktivity (např. posprejování určitých budov různými hanlivými nápisy) a postupně bývají využívány k závažným formám kriminální činnosti (např. zapalování budov, jako jsou různá obchodní centra či trafostanice nebo prostředky veřejné hromadné dopravy).

Mezi dalšími příklady lze uvést operace v informačním prostředí, které využívají unikátní a neustále se rozvíjející možnosti kyberprostoru (sociální média, online diskuse apod.). Příkladem nejnovějších postupů jsou mj. typo-squatting (úmyslné vytvoření chybně – překlepově – napsaných domén legitimních webových stránek k oklamání uživatelů, aby navštívili podvodnou stránku, odcizení a zneužití URL adresy webu a publikace manipulativního podvrženého obsahu) nebo využití generativní umělé inteligence, deep-fakes a tzv. botů.

Obě strany se neustále učí. Útočníci sbírají zkušenosti ze svých operací, a to jak úspěšných, tak i neúspěšných. Dochází tak k průběžnému přizpůsobování, úpravám a získávání nové vlivové infrastruktury a přístupových kanálů. Podobně se učí i subjekty zájmu (cíle nelegitimního ovlivňování) a jejich reakce mohou vést k dalšímu přizpůsobování metod nelegitimního ovlivňování.

3. Formy nelegitimního ovlivňování

Útočníci využívají celou řadu postupů, kterými nelegitimní ovlivňování realizují. Zahrnují získávání elit (elite capture), využívání mechanismů financování politických stran a hnutí, zasahování do voleb, zahraniční informační manipulace a vměšování, ekonomický nátlak, či instrumentalizaci migrace. Jedná se také o zneužívání občanské společnosti, nevládních neziskových organizací, think-tanků, akademické a kulturní spolupráce, snahu o kontrolu a manipulaci diaspor, zneužívání právních předpisů (lawfare), kybernetické útoky a využívání kriminálních metod a organizovaného zločinu.

Považujeme za důležité zmínit i to, že významná část aktivit, z nichž se nelegitimní ovlivňování skládá, je jen obtížně prokazatelná a trestně právně postižitelná. Částečné zlepšení tohoto stavu lze spatřovat v nově účinném § 318a zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, který se jmenuje „Neoprávněná činnost pro cizí moc“, a který reaguje na nejznámější příklady těchto protiprávních aktivit, které dosud bylo jen velmi obtížné trestně právně postihnout, jako např. neoprávněná pomoc a vyzvědačství ve prospěch cizí moci související s případy výbuchů skladů ve Vrběticích či bývalého zaměstnance Ministerstva zahraničních věcí, který dlouhodobě předával interní informace ruské zpravodajské službě.

▶ Získávání elit (elite capture)

K získávání či ovládnutí elit dochází tehdy, když se útočníkovi (zpravidla reprezentujícího zájmy cizího státu) podaří vytvořit dostatečně silné páky na část politických, bezpečnostních, podnikatelských, mediálních nebo občanských elit cílové země, takže je schopen je přimět jednat ve prospěch zájmů země, jíž zastupuje. K získávání elit může docházet různými způsoby, zejména tzv. strategickou korupcí (od přímého uplácení v průběhu funkčního období daného zástupce elit až po lukrativní zakázky poskytované prostřednictvím důvěrníků či rodinných příslušníků), netransparentním, příp. protiprávním lobbingem a zneužíváním zákonem neregulovaného přechodu elit mezi veřejným a soukromým sektorem (tzv. systém otáčivých dveří).

▶ Financování politických stran a hnutí

Financování politických stran a hnutí je nezbytnou součástí demokratického procesu a umožňuje např. vyjádření politické podpory ve volbách. Bez nezbytných ochranných opatření však mohou některé praktiky ohrozit legitimitu demokratických systémů, zejména pokud umožňují přijímání mnohdy netransparentních peněz ze zahraničí. Prostřednictvím netransparentního financování politických stran a hnutí se může útočník snažit ovlivňovat politické procesy v cílové zemi a vykonávat kontrolu nad výběrem volených zástupců, kteří budou hlasovat anebo vyvíjet tlak na veřejnou správu v souladu s jeho zájmy. I proto v ČR existuje legislativa upravující financování politických stran a kampaní.

▶ Zasahování do voleb

V posledních letech bylo zasahování do voleb jedním z nejvíce medializovaných způsobů nelegitimního ovlivňování. Na jedné straně je zasahování do voleb jedním z prostředků k ovládnutí elit, například podporou daného kandidáta, či politické strany. Na druhé straně je zasahování do voleb nástrojem k oslabení politického systému cílové země, například snížením důvěry ve volební proces nebo umožněním zpochybnění jeho výsledků. K zasahování do voleb může docházet od začátku volební kampaně až do sčítání hlasů a zveřejnění výsledků. Útočník může podpořit kampaň jednoho nebo více kandidátů finančně (včetně placené reklamy), technicky, kampaní na sociálních sítích nebo poskytnutím „dobrovolníků“ na podporu jejich kampaně. Útočník také může proti jím nepreferovaným kandidátům použít pomlouvačné nebo hackerské útoky s cílem je před voliči poškodit a snížit jejich šanci na zvolení. Hackerské útoky můžou být také použity k přímé změně výsledků voleb napadením systému pro sčítání hlasů nebo prezentaci výsledků nebo jen k vytvoření zdání, že se tak děje, což může zpochybňovat integritu volebního procesu a zvyšuje společenskou nedůvěru.

▶ Zahraniční informační manipulace a vměšování*

Nedemokratické režimy aktivně vymýšlejí, vytvářejí a šíří dezinformace prostřednictvím stále sofistikovanějších kampaní, v nichž kombinují tradiční a digitální média (zejména sociální sítě), přičemž metody a přístupy se neustále vyvíjejí. Velmi patrná je snaha o co nejefektivnější využívání velmi rychle se rozvíjejících technologických možností – v poslední době například využití tzv. typo-squattingu nebo generativní umělé inteligence k vytváření realisticky vyhlížejících falešných profilů a šíření deep-fakes. Cíle těchto aktivit jsou různorodé, od ovlivňování politické debaty v dané zemi s cílem zasahovat do vnitropolitických a zahraničněpolitických rozhodnutí až po širší oslabování důvěry ve vládu a veřejné instituce, posilování politické polarizace a podněcování nedůvěry v demokratický systém, a to i tím, že jsou nedemokratické modely vládnutí prezentovány jako pružnější a efektivnější. Zahraniční informační manipulace a vměšování jsou nejen součástí souboru nástrojů pro zasahování do voleb, ale tento nástroj je v současné době využíván k destabilizaci cílových zemí i průběžně, bez přímé vazby na volební proces.

* Jde o v angličtině zavedený termín: Foreign Information Manipulation and Interference.

▶ Ekonomický nátlak

Hospodářské aktivity, zejména obchod a investice, nabízejí širokou škálu příležitostí pro nelegitimní ovlivňování. Dvoustranný obchod byl k vyvíjení ekonomického nátlaku na jiné země využíván v celé historii lidstva. V současném globalizovaném, vzájemně propojeném, ale i stále více polarizovaném světě může být ekonomický nátlak zneužit k vytváření tlaku na cílovou ekonomiku a jeho prostřednictvím pak i k získání politických výhod ve prospěch útočníka, které poškozují národní zájmy postižené země. Může se jednat o budování různých závislostí jedné země na druhé (např. fosilní paliva, palivo do jaderných elektráren, výroba léčiv, …), investice do kritické infrastruktury (přístavy, letiště, produktovody, telekomunikace, dodavatelé tepla, vody, plynu, elektřiny, …) a tím i získání kontroly nad takovou kritickou infrastrukturou. Dále se může jednat o různá sankční a další omezující opatření, dovozní cla, ale i nedovolenou státní podporu vlastních exportérů (a tím jejich významné zvýhodnění oproti výrobcům či dodavatelům stejných produktů v cílové zemi), nepřátelská převzetí firem, krádeže duševního vlastnictví apod.

▶ Instrumentalizace migrace

Migrace je v mnoha zemích (včetně ČR) citlivým politickým tématem, které se pravidelně dostává do popředí politické debaty a může být využito jako jeden z nástrojů nelegitimního ovlivňování ze strany cizí moci. Přes některé země sousedící s EU dlouhodobě vedou tranzitní migrační trasy, což jim dává možnost využívat kontrolu této migrace ve svůj prospěch a využívat ji ve vztahu k EU, respektive jejím členským státům. V některých případech se jedná o snahy získat určité ústupky výměnou za přísnější kontrolu vlastních hranic. V jiných případech se jedná o zneužívání této situace vytvářením umělých migračních vln s cílem vyvolat na hranicích cílových zemí krizi a zvýšit v nich polarizaci společnosti a ovlivnit tak politickou debatu. Migraci lze v rámci nelegitimního ovlivňování zneužívat i na individuální úrovni, např. skrytou infiltrací osob do cílové země v rámci migračních toků nebo využíváním programů tzv. zlatých víz. Osoby, které v takových případech proniknou na území cílového státu, pak mohou být využity k provádění operací v neprospěch cílového státu (sabotáže, špionáž, ovlivňování politických rozhodnutí apod.).

▶ Zneužívání občanské společnosti, nevládních neziskových organizací, think-tanků či akademické a kulturní spolupráce

Akademická a kulturní spolupráce, a to i prostřednictvím think-tanků nebo nevládních neziskových organizací, nabízí bohaté možnosti přímého či nepřímého zahraničního vměšování. V demokratické společnosti je pro tyto subjekty a jejich aktivity charakteristická otevřenost a svoboda Právě tato vlastnost demokratické společnosti ale může útočníkům nelegitimní ovlivňování výrazně usnadnit. Akademici mohou formovat veřejné mínění, mít přístup k vysoce postaveným osobám s rozhodovací pravomocí, uchovávat velké množství citlivých údajů, vychovávat novou generaci elit a přijímat zahraniční studenty a výzkumné pracovníky. V této souvislosti je zahraniční vměšování do akademického prostředí stále častěji považováno za vážné národní a ekonomické bezpečnostní riziko a je rovněž součástí širší agendy bezpečnosti výzkumu a tohoto prostředí jako celku. Výměnné programy, konference a další mezinárodní setkání a návštěvy jsou často využívaným vstupním bodem jak pro oslovení jednotlivých akademiků, tak pro usnadnění pobytů a cest zpravodajských agentů vydávajících se za akademiky či členy jejich doprovodného personálu.

V oblasti posilování odolnosti akademické sféry vůči rizikům nelegitimního ovlivňování byla v ČR vypracována řada metodických dokumentů, jako např. Protivlivový manuál pro sektor vysokých škol, soubor metodických materiálů k bezpečnosti výzkumu anebo Příručka technické pomoci a nehmotného přenosu technologií.

▶ Snaha o kontrolu a manipulaci diaspor

Diaspory v cílových zemích mohou nabízet několik příležitostí k nelegitimnímu ovlivňování ze strany země svého původu. Tyto aktivity mohou sahat od ovlivňování místních a celostátních politických debat a voleb přes zneužívání místních podnikatelských aktivit členů diaspory, financování zahraničního vměšování, usnadňování příchodu a nasazení zahraničních agentů až po manipulaci nebo infiltraci jednotlivců do politiky, veřejných služeb, armády nebo strategických podniků v cílových zemích. Nástrojem kontroly diaspor mohou být různé kulturní, sociální, politické a náboženské aktivity organizované například organizacemi občanské společnosti, které se mohou tvářit jako formálně nezávislé, ale de facto jsou napojeny na cizí stát. V nejkrajnějších případech lze k ovlivňování diaspor využít přímý nátlak, vydírání a transnacionální represi. To může zahrnovat obtěžování a zastrašování, nátlak na příbuzné i únosy nebo jiné formy transnacionální represe.

▶ Zneužívání právních předpisů (lawfare)

Právní řády jednotlivých zemí mohou nabízet prostor pro zneužívání právních předpisů ze strany cizí moci, které lze v tomto kontextu označit jako lawfare. Využití právních systémů cílových států, ale i vlastních národních a mezinárodních právních systémů, může přispět k dosažení strategických cílů vůči cílovým státům. Zneužívání právních předpisů ze strany cizí moci může sahat od snah o omezení kritiky ze strany oponentů nebo novinářů, přes získávání citlivých informací ve strategických odvětvích prostřednictvím soudních řízení až po obcházení mezinárodních sankcí, či zneužívání zákonů o svobodném přístupu k informacím (v případě ČR je to zák. č. 106/1999 Sb.). Cizí mocnosti mají sice stejně jako jakékoli jiné subjekty právo se bránit prostřednictvím právních systémů v cílových zemích, ale pokud má využití zákonů a soudů i jiný skrytý cíl, jako je podkopávání občanského prostoru nebo jiné klamavé účely, lze to kvalifikovat jako zahraniční vměšování. Cizí mocnosti mohou také využívat svůj národní soudní systém k zasahování do vnitřních záležitostí jiné země. Cílení na zahraniční podniky i na jednotlivce působící na národních trzích útočících zemí lze využít k dosažení strategických cílů vůči zemím původu těchto subjektů.

▶ Kybernetické útoky

V dnešní digitální společnosti jsou kybernetické útoky jako forma nelegitimního ovlivňování využívány stále častěji. Kybernetické útoky narušující poskytování služeb kritické infrastruktury prostřednictvím malwaru, ransomwaru nebo útoků typu DDoS mohou přímo sloužit geopolitickým cílům, stejně jako vyvolávat sociální nepokoje ovlivňující důvěru veřejnosti ve funkci státu cílové země. Patří sem ale i krádeže citlivých informací o jednotlivcích, podnicích a vládách s cílem je využít k budoucímu nátlaku nebo vydírání. K získání širšího přehledu o možných kybernetických hrozbách doporučujeme sledovat webové stránky Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

▶ Využívání kriminálních metod a organizovaného zločinu

Nadnárodní skupiny organizovaného zločinu poskytují zahraničním státním subjektům příležitost k provádění široké škály vlivových operací. Jedná se např. o nezákonné financování politických kampaní a zasahování do voleb, kybernetické útoky, převaděčství, obchod s lidmi, praní špinavých peněz, korupci, sledování a kvazi-policejní kontroly určitých osob.

Jako příklady z nedávné doby lze zmínit kolumbijského občana, který pod legendou turisty navštívil v létě 2024 Prahu. Na základě zadání, které obdržel přes sociální síť Telegram, se pokusil o zapálení autobusů v garážích pražského MHD v Depu Klíčov. V září 2024 obdržela řada škol e-maily, které obsahovaly výhrůžky použitím výbušných zařízení. Podle veřejně dostupných informací se jednalo o ruskou informační operaci.

Zmínit lze i případ nezákonného sledování bývalého ředitele NÚKIB anebo tchajwanské viceprezidentky v průběhu oficiální návštěvy na území ČR ze strany Číny.