Sběr a pořizování prostorových dat

K základním metodám sběru dat patří měření a geodetické výpočty, digitalizace analogových podkladů nebo využití existujících digitálních podkladů.

Měření může být realizováno geodetickými metodami, fotogrammetrickými metodami nebo laserovým skenováním nebo prostřednictvím dálkového průzkumu Země a jeho cílem je získat základní informace o poloze existujících objektů a jevů v daném souřadnicovém systému.

Při geodetických metodách bezprostředním, přímým měřením v terénu zjišťuje poloha, rozměr, tvar, vztahy měřených objektů a jevů. K měření jsou využívány geodetické přístroje jako např. teodolity, dálkoměry, nivelační přístroje, totální stanice, které umožňují přímé měření délek a úhlů.

Fotogrammetrické metody a laserové skenování jsou založeny na rekonstrukcí tvaru, velikosti a polohy předmětů z jejich fotografických snímků nebo mračna bodů, přičemž umístění kamery určuje, zda se jedná o pozemní, leteckou nebo družicovou fotogrammetrii. Fotogrammetrická kamera představuje pasivní systém, který zachycuje viditelné záření (fotí), zatímco laserový systém je systémem aktivním, kde paprsek laseru vyslaný k cíli, měří vzdálenost, kterou urazí během cesty k povrchu měřeného objektu. Obě metody lze zahrnout mezi metody dálkového průzkumu Země (DPZ).

Dálkový průzkum Země (DPZ) je metoda, jejíž hlavním smyslem je získat informace o jednotlivých objektech a jevech vyskytujících se na zemském povrchu, v atmosféře Země či pod jejím povrchem pomocí snímání odraženého nebo vyzařovaného elektromagnetického záření. Podstatou dálkového průzkumu je využití vlastností objektů jako např. schopnost pohlcovat, odrážet nebo vyzařovat elektromagnetickou energii, které zachytávají detektory umístěné na leteckých nebo kosmických nosičích.

Digitalizace se používá v případech, kdy existují datové zdroje, ale pouze v analogové formě. Nejčastěji se digitalizace využívá v případech, kdy chceme digitálně zpracovávat data z existujících map, která již nelze nově změřit, anebo jejich měření by bylo ekonomicky nevýhodné. Nejběžnějším postupem je naskenování mapového podkladu, transformace skenu do správného souřadnicového systému a následná digitalizace lomových bodů ve vhodném software. Starší metodou bylo použití koordinatografu, což je mechanický nebo digitální přístroj, který umožňuje přesné měření souřadnic přímo na analogové mapě a jejich ukládání do digitální podoby.

Využití existujících digitálních podkladů je nejběžnější formou získávání dat, přičemž je ale důležité kromě dat samotných znát jejich kvalitativní vlastnosti.