6. Dopady zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

Určitá míra transparentnosti státní správy vůči veřejnosti, včetně povinnosti odpovídat na některé dotazy týkající se její činnosti, je v demokratickém právním státě přirozená a žádoucí. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že i transparentnost má své meze. Řadu z nich stanoví zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, anebo jiné zákony (zpravidla v paragrafech upravujících mlčenlivost). Některá omezení uvádí dokonce i sám zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. 

I když se jedná spíše o ojedinělé případy, je nutné mít na paměti, že ne vždy je dotaz podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veden legitimním zájmem a jeho autorem není aktivní občan, student či novinář, ale subjekt snažící se tento nástroj zneužít. Více se o zneužívání právních předpisů (tzv. lawfare) můžete dočíst níže v kapitole o formách nelegitimního ovlivňování. 

Vždy si proto položte i otázku, zda jde o legitimní dotaz anebo zda nemůže jít o snahu útočníka zjistit touto cestou informace, které může zneužít při prosazování svých nebo cizích zájmů, které jsou v rozporu s bezpečnostními a dalšími chráněnými zájmy ČR. 

I když jsou pravidla možnosti neposkytnout informace omezena zákonem, i tak je správné se nad skutečnými důvody žádosti zamyslet, především jedná-li se o informace citlivé povahy.