AKTÉŘI, FÁZE A FORMY NELEGITIMNÍHO OVLIVŇOVÁNÍ

K získávání či ovládnutí elit dochází tehdy, když se útočníkovi (zpravidla reprezentujícího zájmy cizího státu) podaří vytvořit dostatečně silné páky na část politických, bezpečnostních, podnikatelských, mediálních nebo občanských elit cílové země, takže je schopen je přimět jednat ve prospěch zájmů země, jíž zastupuje. K získávání elit může docházet různými způsoby, zejména tzv. strategickou korupcí (od přímého uplácení v průběhu funkčního období daného zástupce elit až po lukrativní zakázky poskytované prostřednictvím důvěrníků či rodinných příslušníků), netransparentním, příp. protiprávním lobbingem a zneužíváním zákonem neregulovaného přechodu elit mezi veřejným a soukromým sektorem (tzv. systém otáčivých dveří).

Financování politických stran a hnutí je nezbytnou součástí demokratického procesu a umožňuje např. vyjádření politické podpory ve volbách. Bez nezbytných ochranných opatření však mohou některé praktiky ohrozit legitimitu demokratických systémů, zejména pokud umožňují přijímání mnohdy netransparentních peněz ze zahraničí. Prostřednictvím netransparentního financování politických stran a hnutí se může útočník snažit ovlivňovat politické procesy v cílové zemi a vykonávat kontrolu nad výběrem volených zástupců, kteří budou hlasovat anebo vyvíjet tlak na veřejnou správu v souladu s jeho zájmy. I proto v ČR existuje legislativa upravující financování politických stran a kampaní.

V posledních letech bylo zasahování do voleb jedním z nejvíce medializovaných způsobů nelegitimního ovlivňování. Na jedné straně je zasahování do voleb jedním z prostředků k ovládnutí elit, například podporou daného kandidáta, či politické strany. Na druhé straně je zasahování do voleb nástrojem k oslabení politického systému cílové země, například snížením důvěry ve volební proces nebo umožněním zpochybnění jeho výsledků. K zasahování do voleb může docházet od začátku volební kampaně až do sčítání hlasů a zveřejnění výsledků. Útočník může podpořit kampaň jednoho nebo více kandidátů finančně (včetně placené reklamy), technicky, kampaní na sociálních sítích nebo poskytnutím „dobrovolníků“ na podporu jejich kampaně. Útočník také může proti jím nepreferovaným kandidátům použít pomlouvačné nebo hackerské útoky s cílem je před voliči poškodit a snížit jejich šanci na zvolení. Hackerské útoky můžou být také použity k přímé změně výsledků voleb napadením systému pro sčítání hlasů nebo prezentaci výsledků nebo jen k vytvoření zdání, že se tak děje, což může zpochybňovat integritu volebního procesu a zvyšuje společenskou nedůvěru.

Nedemokratické režimy aktivně vymýšlejí, vytvářejí a šíří dezinformace prostřednictvím stále sofistikovanějších kampaní, v nichž kombinují tradiční a digitální média (zejména sociální sítě), přičemž metody a přístupy se neustále vyvíjejí. Velmi patrná je snaha o co nejefektivnější využívání velmi rychle se rozvíjejících technologických možností – v poslední době například využití tzv. typo-squattingu nebo generativní umělé inteligence k vytváření realisticky vyhlížejících falešných profilů a šíření deep-fakes. Cíle těchto aktivit jsou různorodé, od ovlivňování politické debaty v dané zemi s cílem zasahovat do vnitropolitických a zahraničněpolitických rozhodnutí až po širší oslabování důvěry ve vládu a veřejné instituce, posilování politické polarizace a podněcování nedůvěry v demokratický systém, a to i tím, že jsou nedemokratické modely vládnutí prezentovány jako pružnější a efektivnější. Zahraniční informační manipulace a vměšování jsou nejen součástí souboru nástrojů pro zasahování do voleb, ale tento nástroj je v současné době využíván k destabilizaci cílových zemí i průběžně, bez přímé vazby na volební proces.

 

Hospodářské aktivity, zejména obchod a investice, nabízejí širokou škálu příležitostí pro nelegitimní ovlivňování. Dvoustranný obchod byl k vyvíjení ekonomického nátlaku na jiné země využíván v celé historii lidstva. V současném globalizovaném, vzájemně propojeném, ale i stále více polarizovaném světě může být ekonomický nátlak zneužit k vytváření tlaku na cílovou ekonomiku a jeho prostřednictvím pak i k získání politických výhod ve prospěch útočníka, které poškozují národní zájmy postižené země. Může se jednat o budování různých závislostí jedné země na druhé (např. fosilní paliva, palivo do jaderných elektráren, výroba léčiv, …), investice do kritické infrastruktury (přístavy, letiště, produktovody, telekomunikace, dodavatelé tepla, vody, plynu, elektřiny, …) a tím i získání kontroly nad takovou kritickou infrastrukturou. Dále se může jednat o různá sankční a další omezující opatření, dovozní cla, ale i nedovolenou státní podporu vlastních exportérů (a tím jejich významné zvýhodnění oproti výrobcům či dodavatelům stejných produktů v cílové zemi), nepřátelská převzetí firem, krádeže duševního vlastnictví apod.

Migrace je v mnoha zemích (včetně ČR) citlivým politickým tématem, které se pravidelně dostává do popředí politické debaty a může být využito jako jeden z nástrojů nelegitimního ovlivňování ze strany cizí moci. Přes některé země sousedící s EU dlouhodobě vedou tranzitní migrační trasy, což jim dává možnost využívat kontrolu této migrace ve svůj prospěch a využívat ji ve vztahu k EU, respektive jejím členským státům. V některých případech se jedná o snahy získat určité ústupky výměnou za přísnější kontrolu vlastních hranic. V jiných případech se jedná o zneužívání této situace vytvářením umělých migračních vln s cílem vyvolat na hranicích cílových zemí krizi a zvýšit v nich polarizaci společnosti a ovlivnit tak politickou debatu. Migraci lze v rámci nelegitimního ovlivňování zneužívat i na individuální úrovni, např. skrytou infiltrací osob do cílové země v rámci migračních toků nebo využíváním programů tzv. zlatých víz. Osoby, které v takových případech proniknou na území cílového státu, pak mohou být využity k provádění operací v neprospěch cílového státu (sabotáže, špionáž, ovlivňování politických rozhodnutí apod.).

Akademická a kulturní spolupráce, a to i prostřednictvím think-tanků nebo nevládních neziskových organizací, nabízí bohaté možnosti přímého či nepřímého zahraničního vměšování. V demokratické společnosti je pro tyto subjekty a jejich aktivity charakteristická otevřenost a svoboda Právě tato vlastnost demokratické společnosti ale může útočníkům nelegitimní ovlivňování výrazně usnadnit. Akademici mohou formovat veřejné mínění, mít přístup k vysoce postaveným osobám s rozhodovací pravomocí, uchovávat velké množství citlivých údajů, vychovávat novou generaci elit a přijímat zahraniční studenty a výzkumné pracovníky. V této souvislosti je zahraniční vměšování do akademického prostředí stále častěji považováno za vážné národní a ekonomické bezpečnostní riziko a je rovněž součástí širší agendy bezpečnosti výzkumu a tohoto prostředí jako celku. Výměnné programy, konference a další mezinárodní setkání a návštěvy jsou často využívaným vstupním bodem jak pro oslovení jednotlivých akademiků, tak pro usnadnění pobytů a cest zpravodajských agentů vydávajících se za akademiky či členy jejich doprovodného personálu.

V oblasti posilování odolnosti akademické sféry vůči rizikům nelegitimního ovlivňování byla v ČR vypracována řada metodických dokumentů, jako např. Protivlivový manuál pro sektor vysokých škol, soubor metodických materiálů k bezpečnosti výzkumu anebo Příručka technické pomoci a nehmotného přenosu technologií.

Diaspory v cílových zemích mohou nabízet několik příležitostí k nelegitimnímu ovlivňování ze strany země svého původu. Tyto aktivity mohou sahat od ovlivňování místních a celostátních politických debat a voleb přes zneužívání místních podnikatelských aktivit členů diaspory, financování zahraničního vměšování, usnadňování příchodu a nasazení zahraničních agentů až po manipulaci nebo infiltraci jednotlivců do politiky, veřejných služeb, armády nebo strategických podniků v cílových zemích. Nástrojem kontroly diaspor mohou být různé kulturní, sociální, politické a náboženské aktivity organizované například organizacemi občanské společnosti, které se mohou tvářit jako formálně nezávislé, ale de facto jsou napojeny na cizí stát. V nejkrajnějších případech lze k ovlivňování diaspor využít přímý nátlak, vydírání a transnacionální represi. To může zahrnovat obtěžování a zastrašování, nátlak na příbuzné i únosy nebo jiné formy transnacionální represe.

Právní řády jednotlivých zemí mohou nabízet prostor pro zneužívání právních předpisů ze strany cizí moci, které lze v tomto kontextu označit jako lawfare. Využití právních systémů cílových států, ale i vlastních národních a mezinárodních právních systémů, může přispět k dosažení strategických cílů vůči cílovým státům. Zneužívání právních předpisů ze strany cizí moci může sahat od snah o omezení kritiky ze strany oponentů nebo novinářů, přes získávání citlivých informací ve strategických odvětvích prostřednictvím soudních řízení až po obcházení mezinárodních sankcí, či zneužívání zákonů o svobodném přístupu k informacím (v případě ČR je to zák. č. 106/1999 Sb.). Cizí mocnosti mají sice stejně jako jakékoli jiné subjekty právo se bránit prostřednictvím právních systémů v cílových zemích, ale pokud má využití zákonů a soudů i jiný skrytý cíl, jako je podkopávání občanského prostoru nebo jiné klamavé účely, lze to kvalifikovat jako zahraniční vměšování. Cizí mocnosti mohou také využívat svůj národní soudní systém k zasahování do vnitřních záležitostí jiné země. Cílení na zahraniční podniky i na jednotlivce působící na národních trzích útočících zemí lze využít k dosažení strategických cílů vůči zemím původu těchto subjektů.

V dnešní digitální společnosti jsou kybernetické útoky jako forma nelegitimního ovlivňování využívány stále častěji. Kybernetické útoky narušující poskytování služeb kritické infrastruktury prostřednictvím malwaru, ransomwaru nebo útoků typu DDoS mohou přímo sloužit geopolitickým cílům, stejně jako vyvolávat sociální nepokoje ovlivňující důvěru veřejnosti ve funkci státu cílové země. Patří sem ale i krádeže citlivých informací o jednotlivcích, podnicích a vládách s cílem je využít k budoucímu nátlaku nebo vydírání. K získání širšího přehledu o možných kybernetických hrozbách doporučujeme sledovat webové stránky Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Nadnárodní skupiny organizovaného zločinu poskytují zahraničním státním subjektům příležitost k provádění široké škály vlivových operací. Jedná se např. o nezákonné financování politických kampaní a zasahování do voleb, kybernetické útoky, převaděčství, obchod s lidmi, praní špinavých peněz, korupci, sledování a kvazi-policejní kontroly určitých osob.

Jako příklady z nedávné doby lze zmínit kolumbijského občana, který pod legendou turisty navštívil v létě 2024 Prahu. Na základě zadání, které obdržel přes sociální síť Telegram, se pokusil o zapálení autobusů v garážích pražského MHD v Depu Klíčov. V září 2024 obdržela řada škol e-maily, které obsahovaly výhrůžky použitím výbušných zařízení. Podle veřejně dostupných informací se jednalo o ruskou informační operaci.

Zmínit lze i případ nezákonného sledování bývalého ředitele NÚKIB anebo tchajwanské viceprezidentky v průběhu oficiální návštěvy na území ČR ze strany Číny.